O užitečných rituálech

Když jsem psal článek o krmení, uvědomil jsem si, že se svými psy jsem si vytvořil několik dalších rituálů, které nám usnadňovaly život. Jak probíhalo krmení jsem už popsal. Podobné to bylo když jsme šli ven. Nemusel jsem nic říkat, potvory už dobře věděly, které kalhoty znamenají společnou vycházku a které můj odchod za prací. Ale i tak jsem jim řekl: “Jdeme ven.” Následovalo radostné hemžení, někdy i pošťuchování a když jsem se obul, každou zvlášť jsem jménem vyzval, ať mi podá obojek. Nikdy se nepovedlo dotáhnout to do stavu, kdy by spolehlivě každá podávala jen ten svůj, ale to jsem neřešil. Se dvěma obojky v ruce jsem zavelel: “Hyeny, ke mně!” a obojky jim nasadil.

Při odchodu z domu následoval další rituál, čekání v sedě před dveřmi, které jsem otvíral. Dveřmi jsem je naučil procházet pouze na povel: “K noze” nebo “Jdi vpřed”. Mockrát se mi to vyplatilo, když za dveřmi stála sousedka s malým dítětem, nebo z výtahu vystoupil soused s nesocializovaným psem.

Další rituál bylo přecházení ulice. U každého obrubníku Hyeny od malička dostávaly povel “Sedni”. Do silnice směly opět až na můj pokyn. Někdy to probíhalo tak, že jsem přešel na druhou stranu a teprve pak si je zavolal, jindy mi šly u nohy.

Vystupování a nastupování do auta je jen modifikovaný dveřní rituál. Pes sedí a čeká na pokyn, že může dovnitř nebo ven a hned potom dostane další povel, co má dělat. Třeba si po vystoupení z auta lehnout. Zase je výhodné, že pes se hned po vystoupení z auta nevrhne přes silnici za svými kamarády, ve chvíli kdy vy zrovna zamykáte auto.

Jiné dva rituály se týkaly vyměšování. Když pes zaklekl nebo zvedl tlapku a začal konat svoji potřebu, vždy jsem ho v průběhu konání chválil a opakoval slovo “Travička”. Později stačilo říct to slovo, pes začal rejdit s čumákem u země a hledat místo, kde svůj náklad složí. Samozřejmě to nebylo hned, pes není stroj, takže to někdy trvalo i pár minut, ale bylo jasné, na co se pes soustředí a že se snaží vyhovět.

Někomu to připadá jako nesmysl, pes který kadí na povel, ale užitečnost tohoto rituálu jsem naplno docenil v době kdy Kora ochrnula na zadní nohy a musel jsem jí venku nosit v ručníku zadní část těla. Byla opravdu extrémně čistotná a když se v této situaci stalo, že si počůrala zadní nohy, nesla to opravdu špatně. Naštěstí se brzo povedlo navázat na zavedený rituál a tím podpořit její důstojnost. Odvedl jsem ji na oblíbené místo, srovnal zadní nohy a řekl “Travička” a povolil ručník tak, aby si pokrčila zadní nohy. Kora se vyčůrala, dostala odměnu a mohli jsme vyrazit na průzkum parku s čistýma zadníma nohama. Možná vám to připadá srandovní nebo nedůležité, ale psi jsou na svoji důstojnost citliví a Kora dokázala dát najevo vděk za to, jak se k ní chovám.

Druhý rituál spojený s vyměšováním je, že když pes udělá bobek a jdu ho sbírat, pes musí sedět nebo ležet. Sbírání exkrementů je činnost na kterou se musím opravdu soustředit a nestojím o to, aby pes za mými zády vyváděl nějaké skopičiny.

Do kategorie rituálů se dá zařadit i to, že psům vždy říkám kam jedeme, koho uvidíme a co budeme konkrétně cvičit. Například slovo Hostivař jim vždy způsobí velkou radost.

Rozhodně nechci tvrdit, že to vždy probíhalo a probíhá přesně tak jak popisuji, ani já nejsem bezchybný stroj, abych vždy reagoval správně. Samozřejmě i psi si občas otestují pevnost nastavených pravidel, ale ve chvíli kdy zjistí, že pravidla stále platí, nemají problém se jim přizpůsobit. Je důležité aby každý z těchto rituálů musel být završen odměnou a pochvalou.

1 komentář u “O užitečných rituálech

  1. Jsem pořád ještě doma, tak mám čas číst a tak trochu přemýšlet. Haha, jako ty se zubama.
    Tak mám takový pocit, že ty máš rituály dovedený k dokonalosti v tom, že je nenápadně spojíš s povelem a tedy i s výchovou. Jasně, že Tvoje holky to měly jako součást rituálu. Tak tohle tedy nemáme…Jo beru kalhoty, začne tanec, kvílení, šílená radost. Sypání ze schodů, kdo dřív. Ze dveří už vím, že první panička, ale pak je to zase teda chaos. Něž je dám nějak do kupy, uplyne hafo času. Je pravda, že v tuhle chvíli je rozhodně poslušnější Angie. Taky aby ne. Pepinka zvládá základní povel a to je přivolání. Tedy pokud nevidí kočku. Když si v lese Angie najde parťáka tak vytrvale štěká, protože žárlí a prostě jim nestačí. Ale jinak ťape statečně. Teď máme hodně spojený rituály se Zůzou. Bude jí pomalu rok. Nechci to nijak zakřiknout. Nikdy je nenecháváme samotný. Ale někdy se válíme smíchy. Raději bez detailů. S Herodesem by to mohlo švihnout…

Napsat komentář