Proč nemám rád flexinu

Pro ty, co ještě nevědí, flexina je vodítko na psa s proměnnou délkou. Plastová rukojeť která má v útrobách naviják s brzdou a aretací. Když pes táhne určitou silou, lanko se odmotává a když se pes přibližuje, lanko se motá zpět do rukojeti. Majitel psa má i možnost naviják zaaretovat a pak má vodítko konstantní délku.

V ideálním světě má pes má být buď navolno (pod stálou kontrolou majitele), nebo když to zrovna není možné, na normálním vodítku a u nohy.

Co konkrétně flexinám vyčítám?

Flexina je to náhražka výchovy psa, dodává majiteli falešný pocit jistoty a vlády nad psem. Pokaždé, když potkám někoho, kdo vede psa na flexině, okamžitě jsem v pozoru. Signály, které člověk vysílá tím, že má psa na flexině, jsou pro mně jasné. Nevěřím svému psovi, bojím se ho pustit, byl jsem líný dopřát jeho výchově dostatek času. Když potkám babičku, která svého Punťu venčí na flexině, je to z mého pohledu v pořádku. Chce mít vedle sebe živého tvora a sil a odvahy na opravdovou výchovu psa nezbývá. Ale když narazím na třicetiletého svalovce, který se nechá na flexině tahat rottweilerem, mám jasno. Stejně jako když potkám mladici, která na flexině vláčí zlatého retrívra. Od takových rychle pryč. Je dost pravděpodobné, že pokud majitelé psovi nedopřáli aspoň náznak výchovy a musejí ho tahat na flexině, se socializací to bude podobné. Psi, které potkávám na flexině se zpravidla neumí slušně chovat a jiných psů se buď bojí nebo na ně útočí.

Flexina učí psa tahat na vodítku. Když pes chce jít vpřed, musí překonat tah navijáku.

Lanko flexiny je hodně tenké a v některých chvílích může být neviditelné. Situací, kdy o lanko flexiny zakoplo malé děcko, nebo se do něj zamotal jiný pes, jsem viděl opravdu hodně. Když do lanka flexiny najede rozjetý cyklista, je o zábavu postaráno. Psovi by se asi s nadáváním dokázal vyhnout, ale to lanko neměl šanci zahlédnout a tak teď leží a neví proč. Lidé, kteří považují cyklisty za veřejné ohrožení se možná v tuto chvíli potutelně usmívají, ale většinou bývají škody na obou stranách a ani pes z takové srážky cyklisty s lankem flexiny neodejde bez úhony.

Viděl jsem psa upoutaného na flexině, který se paničce vyškubnul z ruky i s flexinou a rozběhl se. Krabice flexiny, která se za ním stále hnala a dělala kravál, ho vyděsila tak, že zmizel za horizontem přesně jako v nějakém animovaném filmu.

Když pominu vše, co jsem doteď napsal, nemám flexinu rád, protože tou krabicí, kterou musím držet v ruce se nedají psovi dávat tak jemné signály jako vodítkem drženým v prstech. Při ovládání psa jsem zvyklý pracovat s hmotností vodítka a lanko flexiny je na takový způsob práce příliš lehké a často nedokáže ani překonat odpor vzduchu. Za další, naviják sežere většinu odezvy, kterou mi pes do vodítka posílá.

Stejně nemravné jako flexina mi připadají i stopovačky. Teda ne vždycky. Pokud je stopovačka používána k jejímu původnímu účelu – stopování, OK. Pokud je používána jako dočasná výcviková pomůcka, v pořádku. Ale pokud se z ní stane doživotní osud psa, je to blbě.

Věřte mi, že pro psa to mírné zvětšení akčního radiusu, které flexina oproti normálnímu vodítku umožňuje, nemá velký smysl. Pořád je uvázaný a ví to. Pokud nemáte dobrý pocit z toho, že psa omezujete, nesnažte se vykoupit se flexinou s delším lankem. Raději zapracujte na jeho výchově a najděte vašemu psovi aspoň jeden důvod, pro který se k vám bude s radostí vracet. Pak žádnou flexinu potřebovat nebudete a váš pes bude mnohem spokojenější.

Napsat komentář