Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
To není článek, to je román. Ať nám předhodíš cokoliv, je to jinými slovy to, co nám ty tlučeš do hlavy každý týden. A protože máš pocit, že tě neposloucháme, tak to máme černé na bílém. Je to o čase a prioritách. Nikdy jsem psovi nevěnovala tolik času a energie jako Angie a stejně je to málo.????
Mě se to jako disciplína líbí. Ale pokud se někdo tomu chce se psem věnovat, tak už musí plánovat dopředu. Například Angie se rozhodně pro tohle nenarodila. Když má najít kočku, tak jí během chvilky objeví třináctiletá Pepina, na jejíž rase se podílela celá vesnice a Angie mi zvesela přinese talíř. Jinak je to pro mě novinka. Tak to jistě není nic divného , že?
Dovolím si lehce nesouhlasit s tím plánováním dopředu. U štěněte nikdo dopředu neví, jaké bude. Nejdůležitější ale vždy je to, co do něj člověk dostane. Samozřejmě jsou limity, pokud se matka bála bouřky, bude se bouřky bát i štěně a těžko se s tím něco nadělá.
Na TARTu mě oslovuje důraz na spolupráci člověka a psa, rozmanitost úkolů, které musí pes umět řešit a hlavně důraz na schopnost zvládat běžný život.
Dovolím si citovat poslední odstavec z linkovaného článku:
„Výcvik psa podle TARTu nemá za cíl připravovat nezvladatelné šílence. Chceme vychovat psy nebojácné, sebevědomé, pracující ochotně s viditelnou radostí a samozřejmě maximálně ovladatelné. Jen poslušný a ovladatelný pes může být dobrým společníkem i obráncem svého psovoda”
Měl jsem možnost poznat pár šampionů podle jiných zkušebních řádů a (čest vyjímkám) většinou se jednalo o psy, kteří museli mít stále košík a být pořád na vodítku, jejich dokonalá poslušnost se omezovala pouze na cvičák.
Ale to už se zase dostávám k mému oblíbenému článku tam je vše shrnuto velmi přesně.
http://web.archive.org/web/20140625054533/http://vycvikpsu-plzen.cz/uvaha.php