U nás psy necvičíme, ale vychováváme pro skutečný život
Je váš pes bázlivý? Nebo se naopak chová jako pán celého světa? Napadá jiné psy? Ve chvíli, kdy ho voláte, pravidelně ztrácí sluch? Utíká v lese?
U psů, stejně jako u žádného jiného živého tvora, nemáte jistotu, že i když budete dělat všechno správně „podle návodu“, bude výsledkem vašeho snažení dokonalý pes. Ale vždy je lepší začít včas, podle léty ověřených a vyzkoušených rad, než znovu prošlapávat slepé uličky. V Psí škole Lucky dostanete informace, jak řešit běžné situace, co lze při výchově psa s klidem přehlédnout a naopak co nikdy netolerovat.
U psů existuje něco, co se jmenuje perioda vtiskávání – období, kdy se štěně učí, kdo je, kam patří a z čeho se skládá jeho svět. Trvá přibližně do konce třetího měsíce věku. Co do štěněte dostanete v tomto období, z toho budete čerpat celý zbytek jeho života – třeba že se nemusí bát vysavače, cizích lidí ani hlučné ulice a že má ignorovat cyklisty a běžce.
Většina lidí ke mně ale přichází až se štěnětem ve věku čtyř, pěti měsíců s tím, že od malička krásně poslouchalo a teď se nějak „rozbilo“. Maličké štěně je naprogramované držet se své nové smečky, protože je na ní životně závislé. Jak dospívá, sebevědomí roste a závislost slábne – a s tím přicházejí i zmíněné ztráty sluchu.
Podle mé zkušenosti si až devadesát procent potíží se psy majitelé působí sami tím, že přehlížejí signály, které jim štěňata dávají, a čekají, jestli se obtíže samy časem neztratí. Věřte, že neztratí. Naopak zlozvyky se budou spíš prohlubovat.
Skupinové lekce jsou jen v sobotu dopoledne. Pokud budete mít zájem, můžete se se mnou po předchozí domluvě potkat 30 minut před začátkem lekce. Pokud to bude pro psa vhodné, můžete se rovnou zúčastnit lekce s ostatními. Pokud nechcete čekat na sobotu, můžeme se se štěnětem sejít na individuální lekci i dříve.
Maličká Lucky
Za nejlepší výsledek svého snažení považuji něco, co je na první pohled strašně obyčejné a neefektní. Vychovaný pes a zkušený psovod. Pes, který neobtěžuje své okolí. Pes, který může většinu života trávit navolno, protože s láskou respektuje svého člověka a spolehlivě poslouchá jeho povely. Člověk, který umí psovi dát srozumitelně najevo svá přání. Člověk, který dokáže včas odhadnout, že se blíží situace, kterou jeho pes nemusí zvládnout, a umí ji vyřešit za něj.
„Raketa přišel jako nalezenec. Brzy začal vrčet, cenít zuby, párkrát se ohnal. Báli jsme se vlastního psa. Radek nám ukázal, kde jsme chybovali – a že Raketovi chyběla hlavně moje pozornost. Dnes si naše procházky užíváme oba.“
„Po pár lekcích přijdete na to, že ten, kdo je ve škole, jste vy. Pejsek je živá rekvizita. Radek ví, na co váš pes má – a nenechá vás přešlapovat na místě. Má radost z každého posunu, a vy taky.“
„Slyšela jsem zkazky, že ridgeback neposlouchá, neaportuje, dělá si, co chce. Ale tak to není. Ať jsi ridgeback, berňák nebo yorkshire – v této školce se to dá všechno naučit. A pak si to s páníčkem užíváte oba.“
Podle mého názoru je výchova psů mnohem důležitější než jejich výcvik. Možná je to jen slovíčkaření, ale pod slovem výchova rozumím to, že pes se naučí žít podle určitých pravidel a sám od sebe je respektuje. Například že doma se nečůrá nebo že na lidi a ostatní psy se na ulici neřve. Výcvik pro mě znamená naučit psa určité konkrétní dovednosti, které potom provádí na povel psovoda. Například aportování.
Ano, naučí. Ale to, že si pes na povel sedne nebo lehne, není měřítko úspěchu, to je samozřejmost. Podstatné je, že to udělá pokaždé, když ho o to požádáte, a udělá to rád. Mělo by být jedno, jestli v tu chvíli jde okolo dítě s párkem v ruce nebo háravá fena. Psi se v kurzu učí zvládnout všechny standardní cviky, důraz je kladen na schopnost provádět základní cviky i v podmínkách velmi ztížených rušivými vlivy. Výcvik je zaměřen na vytváření modelových situací, se kterými se pes v Praze běžně setkává, aby byl připraven ve skutečném životě reagovat v klidu a správně.