Minulý rok v létě jsem byla v úzkých. Máme doma malé dítko a já jsem rozhodně nechtěla, aby se mojí vinou někomu něco přihodilo a navíc aby se Raketa trápil a já s ním. Raketovo chování vypadalo asi tak, že na nás vrčel, když byl v afektu – když jsme potkali jiného samce a uklidňovali ho, nevnímal, byl mimo sebe. Nepokousal, ale cenil zuby a párkrát se ohnal. My jsme se ho báli, náš milovaný kluk jde proti nám?! Trápení a co s tím?!Mimo to, že startoval na psí samce, byl hodně rozstřelený, tahal na vodítku, neposlouchal. Věděla jsem, že mě čeká hodně práce, ale byla jsem odhodlaná a řekla jsem si, že to zvládneme. A věřte, že se to vyplatilo. Dát si čas a jít krůček po krůčku.

Poprvé jsme se sešli s Radkem sami v parku a on nám ukázal, co s Raketou cvičit. Tipy na cviky, než se budeme moct podívat na cvičák za ostatními psi, moc pomohly. Byla to teda dřina, ale vyplatila se. Klidná síla, trpělivost a výdrž. Vždycky si vzpomenu na to, jak říkal, ať jen nevenčíme, ale jdeme spolu ven. Užijem si to, napojíme se na sebe. Raketovi chyběla moje společnost/pozornost. Začala jsem mu víc zaměstnávat hlavu cvičením a hlavně si s ním hrát – to miluje. Začali jsme si to oba mnohem víc užívat. Těšit se. Bylo to hned znát.