Dnes bych se chtěl věnovat krmení psů. Nemám v úmyslu přidávat další polínka do ohně debaty o tom čím správně krmit. To je z mého pohledu spíš otázka víry. A také se zastánci jednotlivých způsobů krmení většinou chovají jako nositelé té jediné správné pravdy. Je jedno, jestli mluvíte se zastánci barfování, granulí nebo klasické vařené stravy, to co nekonvenuje jejich víře je apriori špatné.

Pokud je strava vyvážená a lidé se dokáží vyhnout takovým extrémům jako třeba dělat ze psa vegetariána nebo naopak krmit výhradně masem, nevidím velký problém.

Osobně krmím granulemi a zatím jsem se obešel bez jakýchkoli pokusů o jejich vylepšování různými přídavky jako tvarohem, vejci nebo vývarem z čehokoli. Je mi blízký názor Honzy Dubového, že nejlepší psí žrádlo jsou zbytky ze školní jídelny, kde se nesolí a nekoření tak jako v běžných restauracích.

To o čem chci psát je spíš o způsobu podávání potravy psům. Docela často se setkávám s tím, že majitelé nechávají psům misku se žrádlem celý den a někteří specialisti dokonce do misky v průběhu dne ještě dosypávají. Pravidelně mi říkají, že jejich pes se nepřežírá, že sežere jen tolik, kolik potřebuje a zbytek nechá. Nechávají psa si přižírat celý den a celou noc.

Nepovažuji to za správné ze dvou hlavních důvodů. Za prvé, psí organismus není narozdíl třeba od kočičího přizpůsoben trvalému zpracovávání potravy. Předci našich psů byli lovci velkých kořistí, zatímco kočky loví kořist, která je výrazně menší a pro podobný energetický příjem musí ulovit víc myší a sýkorek.

Za druhé se tito majitelé psů dobrovolně vzdávají jednoho z nejmocnějších způsobů komunikace se psem. Dělení se o potravu. Jsme to my, kdo se o potravu stará a pes by si toho měl být setsakra dobře vědom. Nakonec to byl hlavní důvod, proč se prapředci našich psů připojili k lidské společnosti.

Proč psy připravovat o pravidelný radostný obřad přípravy žrádla. Měli byste vidět radostné vzrušení, když jsem oznámil: “Hyeny, bude žrádlo!”. Čubiny se okolo mě začaly radostně motat, potom si na povel lehly a pozorovaly jak plním misky. Miska, která se sama od sebe plní žrádlem nebude pro žádného psa zdrojem pozitivních emocí.

Je užitečné udělat psům z krmení rituál. Psi jsou zvířata zvyku, mají rádi své jistoty. Proto je dobré krmit, pokud to jde, ve stejnou dobu a dávat misku na stejné místo. Pes by se na ni neměl vrhat ještě když ji majitel plní, ale měl by předem dostat nějaký povel třeba „Sedni!“, „Lehni!“, „Místo!“ nebo si třeba může prázdnou misku na povel podat a pak si lehnout dokud ji páníček nenaplní a nedá povel “Vem si”, nebo něco na ten způsob, jako že už se může jít žrát.

Součástí krmení jsou samozřejmě i pamlsky během vycházek a výcviku. O správných pamlscích, správných ve smyslu aby skutečně fungovaly a o tom , kdy by se měly psovi dávat tedy správném načasování, zde psát nebudu, protože to je téma jiného článku. Pouze chci říct, že krmná dávka by se měla upravit podle toho jaké množsví pamlsků pes během dne pozře.

Správný pes by měl mít, podle mého názoru, pořád trochu hlad a měl by radostně spořádat to, co mu do misky dáte. Pokud ráno pes se žrádlem otálí nebo se v něm nimrá, dejte mu deset minut a pak mu misku se žrádlem odeberte. Večer dostane normální porci a buď žrát začne nebo ne. Když nezačne, je důležité vytrvat a nepodlehnout psím očím. Hlad je nejlepší kuchař a mladý zdravý pes vydrží i klidně tři dny bez žrádla. Není to jen otázka mého ega, jak mě občas někteří lidé napadají, má to praktické základy. Je výhodné vědět, kdy a kolik toho náš pes sežral a vypil. Není zrovna nutné si vést tabulku v počítači, při pravidelném krmení a napájení časem budete schopni zaregistrovat i drobnou změnu stravovacích návyků vašeho psa.

To, že jinak žravý pes přestává mít chuť k jídlu může být prvním signálem, že něco není v pořádku. A na veterině pak nebudete za trubku, když nebudete schopni odpovědět na otázky, kolik toho pes vypil, kdy žral naposledy.

Když se váš mazlík naučí radostně vrhat na vše co mu nabídnete, nebudete mít potíž s podáváním léků. Nejde jen o to vůbec do psa léky dostat, ale některé léky se mají správně podávat před žrádlem, jiné až po žrádle. Někdy je i nutné dodržet přesný časový odstup mezi podáním léků a žrádlem.

Občas se setkám s argumentem, že malé štěně má být krmeno až šestkrát denně, takže vlastně žere celý den. To je sice pravda, ale je dobré už od malička psa učit, že čas pro žrádlo má nejen začátek, ale i konec. Důležité je říct si, že vše, co jsem doteď napsal platí pro zdravé psy. Pokud pes není v pořádku, držte se doporučení veterináře!

Ohledně žrádla je mezi pejskařskou veřejností rozšířeno mnoho zarputilých bludů. Třeba, že aby páníček byl zafixován v mozku psa jako správné alfa zvíře, musí jíst první a až po něm pes. Pes nás ale nebere jako psa ve smečce, ale jako jedince jiného živočišného druhu, který by měl zastávat v lidskopsí smečce vedoucí úlohu, ke kterému má nebo nemá důvěru a to všechno se odvíjí od toho jaký mezi sebou máme vztah a jaké k sobě vzájemně vysíláme energie. Není potřeba vytvářet spojitost mezi psím krmením a mým jídlem. Je jedno, jestli psa nakrmím před svojí snídaní nebo až po ní. Jsou to dvě zcela odlišné věci a pokud to psovi dáme od začátku jasně najevo, nebudeme mít problém s žebráním u stolu ani hierarchickým zařazením psa v rodině.

Ještě jednu věc, kterou lze zařadit mezi bludy týkající se psího žrádla bych rád zmínil. Někteří lidé si dokazují že je pes respektuje tím, že mu sahají do misky se žrádlem. To je pěkná blbost. Pokud řešíte se svým psem hierarchický problém, rozhodně situaci nezlepšíte tím, že ho budete stresovat hrabáním se v jeho misce. Nikdy tak nedosáhnete jeho podvolení se, naopak ho naučíte, že si misku musí bránit i před vámi. Pokud už jste nesprávným přístupem dosáhli toho, že pes na vás při pokusu o přiblížení k misce se žrádlem vrčí, začněte mu do poloprázdné misky žrádlo po hrstičkách přidávat. Tak brzy pochopí, že pán zdrojů jste vy a že pokud se bude chovat nevhodně, bude o hladu.