K tématu trestání psů se vracím po delší době, inspirací je množství stále se opakujících dotazů. Naprostá většina dotazů na mých stránkách obsahuje slovo trest. Osobně si nemyslím, že psa je potřeba trestat za každou blbost. Projevit nespokojenost – ano. Korigovat psí chování – ano. Ale raději v klidu a míru. Například, pokud si pes po povelu “k noze” sedne křivě, nezaslouží si hned facku. Lepší je ustoupit stranou (nebo dopředu) a povel opakovat. A když pes nesplní povel podle našich představ ani teď, lze pomocí pamlsku psa nasměrovat do správné polohy. Proč hned trestat? Věřím, že je mnohem efektivnější psovi nabídnout pozitivní alternativu místo trestu, motivovat psa, aby sám chtěl pracovat podle našich představ.
Opravdu potrestat psa je třeba jednou, maximálně dvakrát za jeho život. Jedná se o zcela vyjímečnou situaci, kde jde o to, psovi ukázat, jak špatně by se mu mohlo vést, pokud by nás vůbec nerespektoval. Takový exemplární trest je nezbytné mít předem dobře rozmyšlený a musí přijít ve chvíli skutečně závažného provinění. Znovu opakuji, jedná se o zcela vyjímečnou situaci, kterou zmiňované dotazy řešit nechtějí a o které nemá být ani tento článek.
Vraťme se k tomu, co čtenáři ve svých dotazech trestáním řešit chtějí. Často se jedná o vrčení nebo vzteklé štěkání na jiné psy. Jestli trestem chcete řešit tyto projevy, zkuste si napřed položit otázku, proč se tak pes chová.
Podle mých zkušeností to nikdy nedělá, protože by vás chtěl naštvat. Zpravidla pes vrčí, protože se ocitl v situaci, která mu není příjemná, ve které se cítí nejistý. Je daleko lepší zamyslet se, co je příčinou psí nejistoty a tuto příčinu odstranit. Je-li příčinou vrčení jiný pes v těsné blízkosti, je nejlepším řešením odvést svého psa stranou, nenutit ho dělat ramena.
To je sice nouzové řešení z KPZ (krabička poslední záchrany), ale nezpůsobí žádné vedlejší škody. Správné a definitivní řešení je naučit svého psa, že se ve vaší společnosti nemusí ničeho obávat. Ani velkého cizího psa.
Nikdy psa v takovéto situaci netrestejte, násilím ho strachu rozhodně nezbavíte. Naopak, po krátké době takovéto “výchovy” přestane pes důvěřovat i vám. Zařadí si vás jako nevypočitatelného a potenciálně nebezpečného tvora a klidně může začít vrčet i na vás. Než přemýšlet o trestu, je opravdu v takové chvíli lepší odstranit zdroj nejistoty z blízkosti vašeho psa (nebo psa z blízkosti zdroje jeho nejistoty :-)). Někdy stačí jen zaměstnat mozek vašeho psa a odvést pozornost k něčemu jinému, nejlépe k vaší osobě.
Podobná situace je i u “útočného” štěkání. Ve skutečnosti se jedná o snahu našeho mazlíka přesvědčit cizího psa, že je veliký a strašně nebezpečný. Jinak řečeno, jedná se o nepřiměřenou sebeobranu, preventivní dělání ramen psa, který si je velmi nejistý.
Opakovaně mi lidé říkají, že jim někde na cvičáku doporučili psa v takové situaci potrestat, nejlépe povalit na záda. To je ale úplně špatně.
Za prvé – pouhé mechanické povalení bez patřičných emocí v psím chápání nic neznamená.
Za druhé – pokud se Vám povede k povalení přidat správné emoce, právě jste zaútočili na svého psa. Ale proč, proboha, útočíte na vlastního psa? Jako správný vůdce smečky máte přece (podle psí logiky) sejmout psa cizího. Vyhecovaný pes, který má v daný okamžik pocit, že na něho útočí celý svět, se v takové situaci klidně obrátí proti každému, koho považuje za nebezpečí. I proti vlastnímu psovodovi. A cvičákoví rádci opět radí psa, který na vás ze strachu, vlastně omylem, udělá zuby nebo se z leknutí třeba ožene, hned povalit na záda, zadupat, pokořit.
Ještě jsem neviděl, že by to zabralo. Lepší než roztáčet spirálu násilí je svého psa odvést, nebo provést kolem cizího psa co nejrychleji a jeho projevy strachu pro tu chvíli ignorovat.
Jak se psem pracovat, aby se zbavil svého strachu z cizích psů je daleko nad rámec tohoto článku. Ve zkratce, je třeba psa pomalu a citlivě zbavovat strachu z ostatních psů, pomalu se k nim (k plotu, kde bydlí) přibližovat a když nám náš pes začne dávat signály, že se bojí (upřené pohledy směrem k “nepříteli”, vrčení), kousek ustupte a začněte si hrát nebo cvičit. A až se váš pes uklidní, odveďte ho. Zapamatujte si tuto vzdálenost a choďte si sem pár dní pocvičit. Ve chvíli, kdy ho strach přejde, můžete se zkusit přiblížit o pár kroků a opakovat předchozí postup.
Nemyslete si, že pes je povinen trpně snést každou situaci do které ho přivedete. Dejte mu právo vyjádřit své obavy. Samozřejmě, tím nechci říct, že máte podlehnout podesranosti vlastního psa. Snažím se naznačit, že máte citlivě vyhodnocovat, zda pes danou situaci je schopen zvládnout a v těch několika málo případech, kdy by to na něj bylo opravdu moc, byste měli ustoupit a zbytečně na něj netlačit.
Mám pocit, že o trestání se zajímají především lidé, kteří nemají moc dobrý a pevný vztah se svým psem. Normálně stačí ke změně psího chování oslovení s nepatrně změněnou intonací a pes se hned otáčí a pátrá, proč byl osloven jinak než obvykle. Zcela běžně svým psům naznačuji, jaké chování očekávám v tu určitou chvíli změnou tónu, tempa řeči. Psi jsou od přírody k takovým signálům velmi vnímaví, nedělá jim problém dekódovat, jestli stejná tři slova jsou výzvou k útoku na vetřelce, nebo striktním zákazem agresivního chování. Tady se vrátím k poznámce o vztahu mezi majitelem a psem. Pokud si psí mozek představíme jako kouli o určitém obsahu, vždy by měl většinu zabírat majitel psa. Pokud je tam majitele příliš mnoho, pes je “závislák”, stále se otáčí na majitele, není schopen samostatné akce, pokud je tam majitele moc málo, pes si dělá, co chce, věci řeší sám podle své vlastní úvahy. Proto mluvím o většině psího mozku, protože pak pes zůstane samostatným, ale za všech okolností ovladatelným. Nestane se, že by sebesilnější podnět způsobil, že Vás váš pes neposlechne.
Podle této analogie lidé, kteří nemají se psem pevný vztah (zabírají příliš malý objem psího mozku), potřebují používat mnohem silnější prostředky, aby ze psí hlavy vyhnali nežádoucí podněty. Přeloženo: musejí psovi pěkně vyprášit kožich, aby mu z hlavy vytlačili nápad vrhnout se na soka ze sousedství, zatímco lidem, kteří si dokázali vypěstovat dobrý a vyvážený vztah se psem, stačí často jen pohled a zavrtění hlavou k dosažení stejného výsledku.
Tady bych s klidným svědomím mohl končit, ale abych dostál názvu článku, uvedu pár trestů, které považuji za přiměřené a vhodné. Obecně se dá říct, že k potrestání stačí dočasně psa připravit o výhody a privilegia, na která je zvyklý. Trestem je chůze u nohy v místě a čase, kde je pes normálně zvyklý chodit navolno. Trestem je nepochválení ve chvíli, kdy normálně pochvala přicházívá.
Z fyzických trestů lze uvést například:
Položit dlaň na čumák a stisknout.
Zakrýt psovi oči.
Dlouze a upřeně se dívat psovi do očí a nedovolit mu uhnout hlavou.
Krátce stisknout kůži na krku.
Pokud třeba očichává na zemi nějaký hnus, prudce se rozběhnout jeho směrem a snažit se stavět mezi psa a místo, které ho zajímá. Stejně pokud se psem potkáte háravou fenu, stavte se mezi svého psa a háravku, dávejte mu najevo, že patří vám, že fena není v žádném případě jeho starost. Máte dojem, že jsem už zase odbočil od tématu? Ne, neodbočil. Stále popisuji, jak korigovat nežádoucí chování psa.
Fyzickým trestem může být cokoli, co splní účel (přerušení nežádoucí činnosti) a nejedná se o týrání. Ale vždycky je lepší psovi napovědět cestu k řešení, které považujete za správné, než ho trestat.