O užitečných rituálech

Když jsem psal článek o krmení, uvědomil jsem si, že se svými psy jsem si vytvořil několik dalších  rituálů, které nám usnadňovaly život. Jak probíhalo krmení jsem už popsal. Podobné to bylo když jsme šli ven. Nemusel jsem nic říkat, potvory už dobře věděly, které kalhoty znamenají společnou vycházku  a které můj odchod za prací. Ale i tak jsem jim řekl: “Jdeme ven.” Následovalo radostné hemžení, někdy i pošťuchování a když jsem se obul, každou zvlášť jsem jménem vyzval, ať mi podá obojek. Nikdy se nepovedlo dotáhnout to do stavu, kdy by spolehlivě každá podávala jen ten svůj, ale to jsem neřešil. Se dvěma obojky v ruce jsem zavelel: “Hyeny, ke mně!” a obojky jim nasadil.

Při odchodu z domu následoval další rituál, čekání v sedě před dveřmi, které jsem otvíral. Dveřmi jsem je naučil procházet pouze na povel: “K noze” nebo “Jdi vpřed”. Mockrát se mi to vyplatilo, když za dveřmi stála sousedka s malým dítětem, nebo z výtahu vystoupil soused s nesocializovaným psem.

Další rituál bylo přecházení ulice. U každého obrubníku Hyeny od malička dostávaly povel “Sedni”. Do silnice směly opět až na můj pokyn. Někdy to probíhalo tak, že jsem přešel na druhou stranu a teprve pak si je zavolal, jindy mi šly u nohy.

Vystupování a nastupování do auta je jen modifikovaný dveřní rituál. Pes sedí a čeká na pokyn, že může dovnitř nebo ven a hned potom dostane další povel, co má dělat. Třeba si po vystoupení z auta lehnout. Zase je výhodné, že pes se hned po vystoupení z auta nevrhne přes silnici za svými kamarády, ve chvíli kdy vy zrovna zamykáte auto.

Jiné dva rituály se týkaly vyměšování. Když pes zaklekl nebo zvedl tlapku a začal konat svoji potřebu, vždy jsem ho v průběhu konání chválil a opakoval slovo “Travička”. Později stačilo říct to slovo, pes začal rejdit s čumákem u země a hledat místo, kde svůj náklad složí. Samozřejmě to nebylo hned, pes není stroj, takže to někdy trvalo i pár minut, ale bylo jasné, na co se pes soustředí a že se snaží vyhovět.

Někomu to připadá jako nesmysl, pes který kadí na povel, ale užitečnost tohoto rituálu jsem naplno docenil v době kdy Kora ochrnula na zadní nohy a musel jsem jí venku nosit v ručníku zadní část těla. Byla opravdu extrémně čistotná a když se v této situaci stalo, že si počůrala zadní nohy, nesla to opravdu špatně. Naštěstí se brzo povedlo navázat na zavedený rituál a tím podpořit její důstojnost. Odvedl jsem ji na oblíbené místo, srovnal zadní nohy a řekl “Travička” a povolil ručník tak, aby si pokrčila zadní nohy. Kora se vyčůrala, dostala odměnu a mohli jsme vyrazit na průzkum parku s čistýma zadníma nohama. Možná vám to připadá srandovní nebo nedůležité, ale psi jsou na svoji důstojnost citliví a Kora dokázala dát najevo vděk za to, jak se k ní chovám.

Není potřeba se hned bavit přímo o takových smutných koncích, na veterině po vás klidně mohou chtít vzorek moči vašeho psa už zítra.

Druhý rituál spojený s vyměšováním je, že když pes udělá bobek a jdu ho sbírat, pes musí sedět nebo ležet. Sbírání exkrementů je činnost na kterou se musím opravdu soustředit a nestojím o to, aby pes za mými zády vyváděl nějaké skopičiny.

Mezi rituály bych zařadil i vyndávání klíšťat, kdy psa položím povelem „Na bok“, elektrikářským krokodýlkem vytočím klíště a dám psovi očichat. Aby věděl, že neprudím, že ten zákrok měl nějaký skutečný smysl.

Další užitečný rituál z podobné oblasti je podávání léků. Už od malička psy učím, že po povelu „Lék“ mu budu něco cpát do tlamy, že to nemusí chutnat příjemně, ale že nedám pokoj dokud to nespolkne. Samozřejmě pokaždé je nutné tento rituál zakončit dobrou mňamkou, aby se příště na lék těšil.

Jiný rituál byly pravidelné návštěvy veteriny. Asi bych psovi dokázal ostříhat drápy sám, ale to že co dva měsíce musel stát v ordinaci na stole a snášet tuto manipulaci od cizího člověka způsobilo, že pro moje psy byla návštěva veteriny běžná věc. Jak to probíhalo se můžete podívat na tomto videu. Výhody se samozřejmě projevily i jinak. Psi nebyli z prostředí veteriny nervózní, neměli zvýšenou teplotu jen z toho, že museli chvíli čekat v čekárně. Při vyšetření ucha na nich nemusela ležet polovina personálu kliniky. Při rentgenování nebylo potřeba psy uspávat. Protože se pohybovali ve známém prostředí a důvěřovali mně i personálu, trpělivě snášeli nezbytná vyšetření a zákroky. Pokud psy na veterinu vodíte jen v případě nutnosti, stoprocentně si vytvoří negativní vztah k tomuto prostředí a budou se podle toho chovat. Buď se roztřesou jako sulc nebo se budou snažit zdrhnout. A ty, kteří by jim v tom chtěli bránit, sežerou:-)

Občas je potřeba psa vykoupat ve vaně a není od věci si z toho udělat další rituál. V horkých letních dnech jsem před vycházkou zavelel „Vana“ a obě Hyeny tam spokojeně skočily. Těšily se že jim studenou vodou osprchuju „podvozek“ aby aspoň první část procházky byla snesitelnější. Když jsem jim pak jednou za půl roku vzal sprchou i hlavu, abych je namydlil a spláchnul, nebylo to pro ně žádné strašné neštěstí. Pokud z „návštěvy“ vany předem neuděláte příjemný rituál, budete si časem kazit vztah se psem tím, že ho bude nutit (často i násilím), aby ve vaně zůstal a koupel strpěl.

Do kategorie rituálů se dá zařadit i to, že psům vždy říkám kam jedeme, koho uvidíme a co budeme konkrétně cvičit. Například slovo Hostivař jim vždy způsobí velkou radost.

Rozhodně nechci tvrdit, že to vždy probíhalo a probíhá přesně tak jak popisuji, ani já nejsem bezchybný stroj, abych vždy reagoval správně. Samozřejmě i psi si občas otestují pevnost nastavených pravidel, ale ve chvíli kdy zjistí, že pravidla stále platí, nemají problém se jim přizpůsobit. Je důležité že každý z těchto rituálů musel být završen odměnou a pochvalou.