Pro neznalé jen krátké vysvětlení. Jedná se o obraty na místě, případně za pochodu, prováděné se psem u nohy.
V průběhu každého kurzu dojde aspoň jednou na otázku nutnosti cvičení pořadovek. Někdy je to slušný dotaz od nováčka, jindy to má formu rebelie, kdy se psovodi mezi sebou začnou ujišťovat, že nejsou na vojně, reptají, že na zkoušky jít nechtějí, tak proč by měli dělat něco tak nudného a nepříjemného.
Nezbývá mi pak než se zeptat, co si slibují od návštěv cvičáku. Většina odpovídá, že nepotřebují nic, jen aby je pes poslouchal. A když se ptám dál, zpravidla se všichni shodnou, že bohatě stačí, když pes přijde na zavolání, ostatní skopičinky a cirkusové kousky vlastně nejsou pro jejich psího parťáka potřeba.
Je pak na mě pokusit se lidem vysvětlit, že to “pouhé” přivolání je něco jako Svatý Grál pejskařů, nejvyšší meta a že cesta k dosažení tohoto cíle je dlouhá a že zkratky neexistují.
Že v tomto případě platí známé “Cesta je cíl”. Ono “pouhé” přivolání je ukázka vzájemného vztahu majitele se psem a ten je potřeba vytvářet a udržovat neustálou komunikací. Vytvářet prostředí vzájemné důvěry a respektu. K tomu slouží vlastně všechny cviky, které se psy děláme. Nestačí psy nakrmit a vypustit na zahradu. Je třeba se se psem naučit komunikovat, umět mu dát najevo své přání i radost z úspěšného splnění našeho povelu.
Pokud se zrovna nejedná o asistenčního psa, aportování je jen naše společná hra, společná radost. Ale aportování je pro nezkušené psovody docela složité nacvičit, je třeba začít s něčím jednodušším. A co je jednodušího, než obraty na místě? Psa máte na vodítku, pamlsky v ruce, stačí zavelet a cvik udělat. Ale ani tohle není tak snadné jak se to zdá. Začínající psovodi se musí naučit upoutat pozornost psa, dát mu povel správným způsobem, pomoci mu splnit daný povel a nakonec psa ještě radostně pochválit. Málokterý začátečník to zvládne během první lekce.
Je třeba si uvědomit, že se vám těžko povede zvládnout psa na dálku, když si s ním neumíte poradit ani na vodítku u vlastní nohy. I když se to na první pohled nezdá, úspěšné zvládnutí obratů na místě je základem pro jakékoli další společné aktivity, základem díky kterému se můžeme později dopracovat spolehlivého přivolání. Znovu opakuji, vůbec nejde o vlastní provedení obratů na místě, především se jedná o zvládnutí komunikace se psem, kterou se můžeme na těchto jednoduchých cvicích naučit.
Uvědomte si, prosím, že první kdo začali psy systematicky cvičit byli vojáci. A ti museli mít metodiku zpracovanou tak, aby si psa dokázal vycvičit opravdu každý moula, který byl určený na pozici psovoda. Nedílnou součástí této metodiky jsou pořadovky. Takže sice nejste na vojně, ale je škoda nevyužít znalostí, které nám vojáci předali. Co všechno musel vycvičený pes zvládnout si můžete přečíst třeba v knize J. Hrušovského Pes a jeho výcvik.
Pro zkušeného psa jsou pořadovky jako malina na dortu, ale se všemi svými psy jsem je cvičil aspoň obden. Jen dva tři obraty a jdeme dál. Psi z toho mají radost, vidí, že se s nimi bavím, těší se na odměnu. Lucky s nadšením dělala i “Čelem vzad” jedním mohutným skokem. Pro starší psy to může být jediná aktivita, při které si vzpomenou na mládí a radost ze společně strávených chvil, které je ve svém věku fyzicky schopen. Na obíhání revírů ani překonávání překážek už nemají dost sil, ale obraty na místě ještě zvládnou.
Proč lidi nutím do co nejpřesněšího provádění obratů? Protože se tak mohou ve velice krátkém čase naučit základy povelové techniky, správné načasování, ukázat si chyby a ve chvíli, kdy se povede zvládnout tyto základní dovednosti, můžeme se začít posouvat ve výcviku rychle dál. Navíc třeba někdo časem změní názor a bude chtít se svým psem udělat aspoň nějakou zkoušku. Nerad bych, aby někde mým žákům říkali, že se to u mě naučili špatně.