Aktivně se psům věnuji bezmála 30 let. Prvního psa jsem dostal v šesti letech. Na vojně v Chebu jsem měl možnost (ač ne jako psovod) poznat jak se cvičí strážní pes. Vlastně celý život mě provázel nějaký pes. Během spolupráce se sdružením Psi Pro Život jsem se seznámil s výcvikem asistenčních a vodících psů.
Psům se snažím dopřát co možná nejvíce volnosti a svobody projevů, ovšem podle hesla “Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda tvoje” je nenechám obtěžovat ostatní lidi ani psy.
Pes pro mě znamená mnohem víc, než jen pracovní nástroj nebo prostředek k ukojení vlastního ega. Proto se snažím maximálně respektovat jeho důstojnost a přirozené vlastnosti.
Každý pes, kterého jsem měl možnost poznat, mě naučil něco nového. Ale asi nejvíce mi dalo pozorování řeckých, volně žijících psů. Úplně jsem si je zamiloval a skončilo to tak, že jsem si z Řecka postupně přivezl dvě polodivoké feny, Koru a o rok později její mladší sestru Lucky.
Překonat jejich zkušenostmi danou nedůvěru k cizím lidem a vychovat z nich vyrovnané, seběvědomé a neagresivní psy byl náročný oříšek. Protože Kora od začátku odmítala přijmout malého vetřelce jako právoplatného člena smečky, musel jsem si značně rozšířit vědomosti o pravidlech fungování psí smečky, její hierarchii a praktickém uplatňování jejích zásad. Zhruba po roce jsem měl smečku, která veškeré aktivity provozovala společně. Ať se jednalo o cvičení, překonávání překážek nebo prohánění jiných psů. Byla to pro mě vynikající škola a jsem rád, že se s vámi mohu podělit o její výsledky.
Hyeny a jejich společné aktivity
