Pes napadl reportéra

Tady se můžete podívat jak se nechovat k neznámému psovi. Můžete říct, že po bitvě je každý generál, ale pro mě je to krásná ukázka lidské hlouposti. Nejistý cizí člověk se snaží psovi ukázat, že se ho nebojí plácáním po hlavě. A pak mu ještě nastaví svoji mordu. Na rozdíl od tvůrců pořadu si nemyslím, že ten pes dělal práci, pro kterou byl vycvičen. Dokonce si ani nemyslím, že skutečně zaútočil. Rychlá reakce policisty nám zabránila definitivně to rozsoudit, ale podle mého názoru se jednalo jen o psí varování. Krátké a razantní.

To co nám tvůrci ukázali z chování psa bezprostředně po „útoku“, zároveň vzbuzuje otázky, jaké metody byly použity při výcviku tohoto psa. To jak se krčí a olizuje je ukázka strachu a nejistoty.

A ještě jedna ukázka ze stejné kategorie. Skoro to vypadá, že v Americe vybírají televizní reportéry z adeptů na Darwinovu cenu. Není rozumné strkat přímo před psí tlamu nejjemnější a nejzranitelnější část lidského těla.

Použít v takovýchto souvislostech slovo „zábavné“ asi není vhodné, ale to že ve chvíli útoku měli v ruce vodítko psa američtí policisté, myslím, také není náhoda. I když mám perfektně vycvičeného psa, musím mu dát možnost v klidu a dostatečně dlouho si „osahat“ každou novou situaci, což natáčení pro psy většinou bývá. Pohybuje se tam množství „divných“ lidí, přenášejí podivné předměty a chovají se, pro normálního psa, zcela nevyzpytatelně. Na „place“ mají tvůrci dost starostí sami se sebou, s naplněním uměleckého záměru a nemají kapacitu při práci brát ještě ohledy na psa.

Neberte to na lehkou váhu, naklánění se nad psy a jejich objímání může vést k tomu, že se proti tomuto, ze psího hlediska, agresivnímu a neslušnému chování ohradí způsobem, který je jim vlastní. Na obou videích je patrná chvíle, kdy pes znejistí a dá najevo svoji nespokojenost. Olizování se, dozadu stažené uši a koutky. Všechny tyto signály postupně předvedou psi v obou záznamech. V takovou chvíli je nutné přestat psa stresovat  a vzdálit se z jeho „bubliny“.

Pokud už nedokážete překonat svoji potřebu psa fyzicky kontaktovat, sedněte si vedle něj na bobek a když se nebude odtahovat, pomalu ho obejměte tak, aby ruka byla pod úrovní kohoutku. Nikdy nemá být vaše ruka (nebo hlava) nad kohoutkem nebo psí hlavou. Daleko lepší je poplácání na hrudníku. Ale pořád je třeba číst psí signály a na jakýkoli projev nespokojenosti nebo nejistoty psa zareagovat stažením se.

A nezapomeňte, že když se váš pes zachová podobným způsobem jako na videu proti někomu cizímu, podle práva v našem státě  je vina, že nějaký cizí blb strčil hlavu do tlamy vašemu psovi, na vaší straně.