Raketa má 3 roky, je to kříženec střední velikosti. Ráda říkám, že je to takový megamix:)
Minulý rok v létě jsem byla v úzkých. Máme doma malé dítko a já jsem rozhodně nechtěla, aby se mojí vinou někomu něco přihodilo a navíc aby se Raketa trápil a já s ním. Raketovo chování vypadalo asi tak, že na nás vrčel, když byl v afektu – když jsme potkali jiného samce a uklidňovali ho, nevnímal, byl mimo sebe. Nepokousal, ale cenil zuby a párkrát se ohnal. My jsme se ho báli, náš milovaný kluk jde proti nám?! Trápení a co s tím?!Mimo to, že startoval na psí samce, byl hodně rozstřelený, tahal na vodítku, neposlouchal. Věděla jsem, že mě čeká hodně práce, ale byla jsem odhodlaná a řekla jsem si, že to zvládneme. A věřte, že se to vyplatilo. Dát si čas a jít krůček po krůčku.
Poprvé jsme se sešli s Radkem sami v parku a on nám ukázal, co s Raketou cvičit. Tipy na cviky, než se budeme moct podívat na cvičák za ostatními psi, moc pomohly. Byla to teda dřina, ale vyplatila se. Klidná síla, trpělivost a výdrž. Vždycky si vzpomenu na to, jak říkal, ať jen nevenčíme, ale jdeme spolu ven. Užijem si to, napojíme se na sebe. Raketovi chyběla moje společnost/pozornost. Začala jsem mu víc zaměstnávat hlavu cvičením a hlavně si s ním hrát – to miluje. Začali jsme si to oba mnohem víc užívat. Těšit se. Bylo to hned znát.
Moje okolí podle mě nevnímalo, kolik mě to stojí sil, ale každý Raketův pokrok byla obrovská odměna. Zpětně jsem si uvědomila, kolik chyb jsem udělala. Dřív jsem ho několikrát položila na záda, i když nebylo potřeba a on se mě pak bál. Chovala jsem se přecitlivěle, úzkostlivě a byla jsem nedůsledná. Ale důležité je, že jsem si to uvědomila a rozhodla se s tím něco dělat.
Nicméně – po několika týdnech domácího cvičení jsme začali se skupinou. A jak jsem psala výše, krok za krokem se jeho chování zlepšovalo, socializace pomohla a pomáhá dál. Raketa byl zpočátku nervozní, bublal a museli jsme se učit, jak ve smečce fungovat. Pro mě velká škola! Ted si tam pobíhá, dokonce i když jsou ve smečce právě psí samci a já vím, kdy ho odvolat, aby nevybublal. Mnohem líp si rozumíme a já rozumím jeho signálům.
Hodně mi taky dodnes pomáhá, že se na Radka můžu kdykoli obrátit s dotazem (mailem i osobně) a že umí pochválit i říct objektivní kritiku.
Pokud chcete, půjde to! Já jsem se odhodlala, přestala řešit a začala konat. Držím palce a třeba se uvidíme v Hostivaři.
Tereza