Aby vás pes poslouchal

Jde o citaci z knihy R. H. Pitcairna, Přírodní medicína pro psy a kočky, nakladatelství Pragma, 2003.

V některých ohledech je patrné, že kniha vznikla na jiném kontinentu, třeba povel „Pozor“ se u nás používá ve zcela jiné souvislosti, ale základní přístup ke psům a jejich výchově popisuje tato kniha velice stručně a jasně. Pasáže, které jsem zvýraznil, považuji za naprosto klíčové.

…Nemáte-li dvorek, pořiďte si plemeno, které je relativně klidné nebo malé a dobře se přizpůsobí životu v bytě. Ale mnozí psi jsou od přírody aktivnější, zvědavější, vytrvalejší a silně touží po volném pohybu venku. S takovým psem budete muset chodit na pravidelné dlouhé vycházky a věnovat mu mnoho pozornosti. Pokud mu je nemůžete poskytnout, asi bude lepší, když mu najdete nový domov, ve kterém bude mít možnost své potřeby uspokojit.

Všichni psi nejlépe prospívají s denními vycházkami – stejně jako vy! Proto je musíme naučit, jak se venku chovat. To zahrnuje chůzi na vodítku, aniž by pes tahal nebo skákal, štěkal nebo se hnal po ostatních lidech či zvířatech. Je-li dobře vychovaný, můžete ho v některých oblastech z vodítka pustit. (Vždy sebou noste sáček, abyste po něm mohli uklidit.)

Váš pes by měl neustále nosit známku se současnou adresou a telefonním číslem pro případ, že se ztratí. Lidé spíše oznámí nález ztraceného zvířete, pokud je majitel snadno dosažitelný. Zvíře se známkou má také větší naději na nezbytnou lékařskou péči.

Jste-li spolu doma, věnujte zvířátku co nejvíce pozornosti. Nejdůležitější je vytvořit si takový vztah, který vám umožní nechat je v klidu doma samotné. Aby bylo vaše zvíře dobře vychované, stačí je ve skutečnosti naučit pouze několika základním pravidlům o tom, co dělat, aby se cítilo bezpečně a plně spolupracovalo. S těmito znalostmi můžete vašeho psa naučit všechno, co potřebuje znát. Úplný program výcviku přesahuje rámec této knihy, ale mohu vám poskytnout základní přehled.

Proč potřebujeme širokoúhlý pohled na psí kulturu.

Základní věcí je pochopit hlubší emocionální konstituci vašeho zvířete a celého druhu. Naše zvířata s námi mají samozřejmě emocionálně mnoho společného (to je jeden z důvodů proč s nimi sdílíme život), ale svět vidí svým vlastním velice odlišným pohledem. Pokud s nimi budeme jednat, aniž tento fakt vezmeme na vědomí, výsledky budou omezené a někdy mohou dokonce odstartovat problémy s chováním.

S našimi zvířaty sdílíme touhu po lásce a uspokojujících vztazích s ostatními stvořeními v našem okolí. Jako je zdravá strava základním předpokladem pro dobrou fyzickou kondici, trvalá “strava” pozitivních vztahů s vámi a se světem je důležitá pro psychické zdraví zvířete a je i klíčem pro vaše klidné soužití. Tyto emocionální potřeby jsou stejně vytrvalé a silné jako potřeby fyziologické. Nikdy by nás nenapadlo nekrmit své zvíře několik dní, ale touha po pozornosti není často po dlouhou dobu vyslyšena.

Pro psy jsou důležité zejména sociální potřeby. Jako mají některé druhy zvířat potřebu vysokého příjmu bílkovin, psi potřebují stálou stravu šťastných společenských setkání. Potřebuje také jednoznačného důvěryhodného vůdce rodiny. Tyto dva znaky jsou typické u vlků a umožňují jim účinně lovit a žít ve smečce, což zvyšuje jejich šanci na přežití. Psi sice nejsou vlci, ale po svých předcích zdědili tuto potřebu sociálního uspořádání.

Mnozí majitelé určitě slyšeli jak důležité je zastávat roli “alfa vlka” ve smečce, jejímiž členy jste vy, váš pes a vaše rodina. Toto pojetí znamená, že každá smečka vlků nebo psů musí mít stálého vůdce, který dohlíží na celou skupinu.

Lidé bohužel někdy tuto myšlenku nechápou. Role “alfa postavení” je špatně pochopena jako role absolutního vládce, drsňáka v tvrdém vztahu šéf – sluha. Tento záměr mělo jen málo z nás, když jsme si pořizovali psa. Chtěli jsme kamaráda, ne otroka. Nemusíte svého psa ovládat (ve skutečnosti je ovládnutí zbytečně, někdy dokonce nebezpečné), ale musí se z vás stát odpovědný vůdce.

Jestliže tuto roli zanedbáte nebo ji důsledně nedodržujete, není to vůči vašemu psu fér. Bude se totiž snažit prázdné místo v žebříčku zaplnit. A protože žije v lidské společnosti, nemůžu se mu to nikdy úspěšně podařit. Přirozené chování psa, který se snaží zaujmout pozici vůdce, mu způsobí v naší společnosti mnoho vážných problémů. Může začít být agresivní k návštěvám, dětem, jiným psům nebo dokonce i k vám. Můžu začít příliš štěkat, utíkat, neposlouchat povely nebo si začne bránit jídlo, hračky či rodinné auto. Může také tahat na vodítku nebo skákat na lidi.

Pokusíme-li se toto chování napravit, pes se na nás, podřízené, rozzlobí, protože se budeme chovat nepatřičně. Bude se snažit dát to na vědomí, což rozzlobí nás – ale to zase ještě víc rozzlobí jeho. Psi silně touží po stabilitě. Když mu náhodou naznačíme, že se má chovat jako vůdce, a později ho za totéž chceme trestat, narušujeme tak jeho psychickou rovnováhu a předvídatelnost jeho chování. Naneštěstí se takové situace objevují v mnohých domácnostech. Nepochopíme-li situaci z pohledu psa a nepřizpůsobíme-li mu své úsilí, nic se nezlepší.

Prvotní odpovědnost vůdce neustálá ostražitost. Musí si všímat každého zvuku, podnětu a změny v okolí. Pokud psovi je jasné, že vůdcem není on, klidně bude spát v koutě. Pokouší-li se ale ujmout vedení, všeho si hned všimne. Chtěl by reagovat, prozkoumat situaci, ale má omezené možnosti, protože je zavřený v bytě.

Nevhodné lidské vedení může způsobit, že pes bude trpět “obavou z opuštění”. Je to nepříjemný stav, kteří pes zakusí, je-li zanechán o samotě, a projevuje se vytím, štěkáním, kousáním, hrabáním, pobíháním sem tam, útěkem a močením či kálením na nevhodných místech. Nedělá to proto, že je sám, ale pokouší se uleví vnitřnímu napětí jedinými možnými činnostmi. Dočasně mu pomohou tuto obavu zmírnit, ale mohou se z nich bohužel stát zlozvyky. K tomuto druhu obavy mohou přispět také nedostatek pohybu a stimulace, špatná strava a zdraví, vlastností plemene a emocionální změny rodině, ale klíčovým faktorem je to, že pes neví, kdo je v rodině vůdcem.

Jak se stát dobrým vůdcem pro vašeho psa.

Jak se tedy stát oním dobrým vůdcem, kterého váš pes potřebuje? Vlčí smečky nejlépe prospívají, jsou-li jejich členové šťastní, zdraví a mezi sebou udržují relativní harmonii. Kdyby se měli neustále hašteřit kvůli postavení, byla by to při nahánění kořisti nevýhoda. Aby si vlci ve smečce udrželi sociální stabilitu, předávají si průběžně po celou dobu nenásilné signály, které jejich postavení ve smečce upevňují.

Nutný výcvik psa vám tak dá skvělou možnost toto opakované potvrzení pozice napodobit, a vy tak můžete znovu a znovu svému psu ukazovat, kdo je tady pánem. Jde o to naučit svého psa, že dostane všechno po čem touží, pokud nejprve poslechne vás. Naučíte ho to tak, že mu to nenápadně budete naznačovat několikrát denně.

Nejprve psa přesvědčte, že když bude sledovat vaše signály, bude to pro něj zábava. Jakmile se na vás začne dívat, dejte mu pamlsek, pomazlete se s ním nebo udělejte něco, co má rád (třeba mu hoďte míček, jděte s ním ven a podobně). Spojte to s nějakým povelem, třeba “Bobíku, pozor!” Bavte ho a brzy bude stačit samotný povel, abyste získali jeho pozornost. Jakmile ho to naučíte, bude čas přejít na další lekce.

Potom svému psu neustále naznačujte, že než něco dostane, musí poslechnout. Jestliže chce jít ven, řekněte mu, aby zůstal na místě. Vy vyjdete první. Až potom může jít on. Chce-li jíst, přikažte mu, aby si sedl. Až to udělá, nakrmte ho. Jestli se chce pomazlit, musí si nejprve lehnout a zůstat tak asi půl minuty. Potom naučeným signálem (například “stačí”, “dobře”) povel zrušíte a pohrajete si s ním. Jakmile si na to jednou zvykne a naučí se několik základních povelů, zjistí, že když poslouchá, získá nejen pochvalu, ale i to, co chce. A to se mu bude určitě líbit.

Pokaždé, když pes poslechne váš povel, se nenásilnou formou potvrzuje, že smečku vedete vy, a pes bude v klidu. Neustále mu tak dáváte signály, že vůdce jste vy a že tím má zajištěn neustálý zdroj pozornosti, kterou má tolik rád. Někteří psi toto pořadí přijmou okamžitě, jiní budou možná chtít o to, kdo bude vůdcem, bojovat. Ale budete-li mu důsledně, každodenně a zábavnou formou ukazovat, jaká je jeho role, bude uvolněný a sebevědomý.

Pochvala a odměna by se měla stát základem vašeho vztahu. Používáním základního povelu “pozor” brzy překonáte těžké období, kdy se váš pes učí základním požadavkům. Výcvik se pro něj stane zábavou. Bude se snažit přijít na to, co chcete, aby to pro vás mohl splnit!

VÝCVIK HROU

Chcete-li psa odnaučit špatnému chování, musíte ho vždy pochválit hned, jakmile udělá něco správně. V případě nutnosti mu to ukažte. Přijdete například domů a vaše štěně na vás skáče. Snadným řešením je, když ho odstrčíte kolenem nebo ho stáhnete za obojek a řeknete “dolů”. Po nějaké době opakování na vás skákat přestane. Když ho však pochválíte hned poté, co se jeho nohy vrátí na zem,a dáte mu pamlsek, učení ho bude bavit ještě víc. Možná na vás zase vyskočí, aby dostal ještě něco dobrého. Rychle ho napomeňte a pochvalte ho, jakmile zase stojí na zemi. Po několika pokusech ho pochvalte, i když zůstane “dole”, ale pamlsek mu už nedávejte. Dejte mu povel ”sedni”. Neumí-li to nebo je až moc šťastný, ukažte mu jak, a jakmile se o to začne pokoušet, odměňte ho pamlskem.

Teď bude chtít zjisti, jak to funguje. Bude to zkoušet a vy mu musíte jasně ukázat, které chování má špatné následky a které dobré. Jestli si bude myslet, že má přiběhnout, vyskočit na vás a zase si sednout, musíte jeho chování opravit a zbavit se skákání. Nakonec mu to dojde: “Nejvíc získám z toho, když přiběhnu a sednu si.” Při další příležitosti na to možná zapomene, ale brzy se mu to vrátí.

Naučit psa nějakému chování vyžaduje mnoho opakování. Proto je o tolik lepší, když štěněti ukážete, co má dělat a pochválíte je, když to udělá, než když je budete jenom kárat. Když je pouze napomenete, bude o tom přemýšlet jen chvíli a pak půjde jinam. Pokud ho budete nutit, aby zůstalo, přestane vám věnovat pozornost. Pes se vám bude věnovat, jenom když ho výcvik bude bavit, takže se každé chybné chování stane vhodnou příležitostí, kdy se může naučit, co dělat má. Nejen, že pochopí, co se od něho očekává, ale bude si to také napořád pamatovat.

Naučit některé povely je celkem jednoduché, pokud si zvolíte správný způsob: pozor, sedni, zůstaň, lehni, dolů (neskákej), čekej, jdeme (při chůzi na volném vodítku), nekousej nebo jednoduché triky, jako je “válení sudů”.

Potom chcete například naučit psa, aby netahal, když jde na vodítku, nejprve ho musíte naučit, aby věnoval pozornost hlavně vám (hra “pozor” popsaná výše). Připněte mu vodítko. Mírným hlasem řekněte psovi, “Bobíku, pozor!” Potom dejte povel “jdeme” nebo “k noze” a jděte. Kdykoliv se dostane před vás, zaměří se na něco jiného nebo tahá za vodítko, opakujte “k noze” nebo “jdeme”. Jakmile zpomalí a přiblíží se k vám, pochvalte ho nebo mu dejte odměnu. Znovu jděte rychlou chůzí. Pokud na povel nereaguje, krátce za vodítko zatáhněte a změňte směr chůze, abyste upoutali jeho pozornost. To opakujte pokaždé, když začne táhnout. Brzy pochopí, že chůze s volným vodítkem je mnohem lepší. Možná vás to z počátku bude stát hodně energie a pozornosti, ale pro budoucí roky s klidnými procházkami se to určitě vyplatí.

Podobně můžete použít odměny, když učíte psa, aby přiběhl na zavolání. V ruce budete mít oblíbenou pochoutku štěněte a zavoláte “na, dobrota!” Až k vám štěně poběží, zavolejte “ke mně!” Dejte mu sušenku a hodně je pochvalte. Za několik týdnů výcviku bude mít povel “ke mně” spojený s příjemnými věcmi a pamlsek mu můžete dát jen občas, abyste udrželi jeho zájem. Nezkoušejte však, zda pes poslechne v situacích, které jsou pro něj příliš lákavé. Může trvat měsíce, než se naučí povel “ke mně” natolik, aby poslechl i tehdy, je-li na blízku nějaké silné pokušení (třeba jiný pes, který by stál za průzkum).

DOPLŇKOVÉ TIPY PRO VÝCVIK

K tomu, co už jsem vám řekl, můžete přidat několik příbuzných tipů, které vám pomohou začít s výcvikem (malého štěněte i zvířete, které máte už delší dobu). Mnoho z nich platí jak pro psy, tak pro kočky.

Nezapomeňte, že všechna zvířata se učí pomocí asociace. Když se psi snaží porozumět světu kolem sebe, vytvářejí si asociace. Vyskočí-li na gauč, zakusí pocit měkkého pohodlí, takže se vytvoří asociace mezi gaučem a příjemným pocitem.

Vaše zvíře se neustále učí. Gauč se mu vždycky odmění měkkostí a pohodlím, což ještě posiluje touhu na něj vyskočit (pokud ho nebudete ještě důsledněji učit něco jiného). Pokud pes proběhne sítěnými dveřmi proti hmyzu a ony ho praští přes čumák, pravděpodobně se o to už nebude příště pokoušet.

Dejte pozor na to, co nevědomě učíte své zvíře. Učí se od nás neustále, nejen při výcviku. Pokud váš nervózní pes na něco ze strachu štěká a vy ho pohladíte, abyste ho uklidnili, jen jste nevědomky sdělili, “Hodný pejsek, tak je to správně.” Chcete, aby tak pes reagoval vždy? Jestliže ne, musíte mu to říci jinak.

Naučte své zvíře, že stojíte za to, aby se od vás učilo. Nejprve vás váš pes bude poslouchat proto, že váš hlas je nový a zajímavý. Pokud na počátku nevyužijete tohoto zájmu a důsledně ho nebudete učit, aby vám věnoval pozornost, budete překvapeni, až vás pes přestane poslouchat, pokud nezvýšíte hlas nebo jiné účinnější kroky.

Vžijte se do toho. Užijte si rolí učitele a žáka. Předstírat zájem nemůžete dlouho. Váš pes vám poskytne skvělou výmluvu pro vaše nadšené, bláznivé, hravé a kreativní chování. Pamlsky sice pomohou přitáhnout zájem psa o nové věci, ale pokud spojíte pochvalu a nadšení pouze s nimi, nakonec bude reagovat jenom na jídlo, ne na vás.

Jasně mu ukažte, co po něm chcete a co má dělat, aby byl “hodný pejsek”. Nechcete, aby váš pes štěkal na hosty, ale co chcete, aby dělal? Pro psa je mnohem jednodušší naučit se, že “když zazvoní zvonek, zůstane klidně sedět na místě” než prázdný pojem “můžu dělat cokoliv, jenom nesmím moc často běhat k lidem a štěkat na ně”. Čím jednodušší a důslednější vytvoříte asociaci, tím spíš se upevní. Zvonek-místo-zůstat je mnohem jednodušší než “cokoliv, jen ne….”

Svým požadavkům dejte jasný začátek a konec. Ukončení povelu je částí výcviku, která je často zanedbávaná v praxi. Když učíte psa, aby zůstal, hlídal, nebo přišel k noze, naučte ho, že povel platí, než řeknete například “volno”. Je to pro něj znamení, že může vstát dívat se jinam nebo odběhnout. Pokud povel neukončíte, pes se naučí, že musí poslouchat jenom na začátku, a ukončí ho sám.

Na psa mějte vysoké požadavky, ale nepřehánějte je. Naučte psa, aby poslechl při prvním přikázání povelu, který už má zažitý. Neposlechne-li, pokárejte ho, netrestejte. Ale nečekejte, že umí posoudit situaci. Jestliže doma může na gauč, nezlobte se na něj, když na něj vyskočí i na návštěvě.

Používejte nenásilné výcvikové pomůcky. Lze koupit nový typ ohlávek pro psa, což je jemnější způsob, jak získat kontrolu. Nenapadlo by nás vést na obojku koně, tak proč tak vodit psa.?

Přizpůsobte výcvik povaze psa. Jednotlivá plemena a jedinci se liší svými zájmy a reakcemi na výcvik a ovládání. Máte ostýchavou šeltii nebo společenského labradora? Měli byste vhodně upravit intenzitu a načasování kárání a pochvaly. Teriéři potřebují bleskové reakce. Lovečtí psi zase hodně nadšení. Všimněte si, co váš pes nejraději dělá, například hraje si s míčkem nebo chodí na procházku, a využijte těchto činností jako odměny.

Opakovaně psovi naznačujte, co po něm chcete, pomůžete mu tak vštípit si vaše požadavky. Při pochvale používejte pestrobarevný a zajímavý hlas, hlaďte ho a ukazujte mu, že ho máte rádi. Pro odnaučení nechtěného chování mu hned trhnutím vodítka naznačte, že to nesmí dělat, a přísně na něj promluvte.

Výcvik si správně načasujte. Vždycky psa pokárejte při nevhodném chování, nikdy po něm, kdy už se částečně chová správně. Spojí si pokárání nebo pochvalu s činností, kterou dělal před vteřinou, ne s tím, co dělal nebo si myslel předtím. Pokáráte-li ho například za to, že mu trvalo tak dlouho, než přišel, bude si myslet, že je to za to, že vůbec přišel, a ne za zpoždění.

Uvědomte si, že výchova zvířete je spíše mezikulturní komunikací. My jsme vysoce verbální druh, ale psi ne. Pomáháte zvířeti pochopit jazyk dominantní kultury (lidské) a musíte se tedy aspoň do jisté míry naučit i jejich jazyk a pochopit něco z psí nebo kočičí kultury. Někdy je pohodlnější vysvětlovat si chování zvířete z lidského pohledu, spíše než se snažit mu porozumět z perspektivy jiného druhu. Tuto překážku bude lehčí překonat, když využijete šance a ukážete svému zvířeti, jak se úspěšně stát součástí tohoto světa.

Buďte trpělivý. Také vy se učíte novým věcem. Vytvoření pevného vztahu se svým zvířetem je skvělá investice, ale vyžaduje hodně času a energie. Možná se na počátku budete cítit nešikovně. Někdy je emocionálně náročné, máte-li být neústupní, trpěliví a klidní, nebo se nedat strhnout a neventilovat svou zlost kvůli chybám zvířete.

Nevzdávejte se hlubokého vztahu se svým zvířetem. Vaše vůdčí role se nesmí stát ve vašem přátelství překážkou. Svého psa neovládáte ani ho nezneužíváte – prokazujete mu dostatek péče, abyste se oba na sebe naučili reagovat a žili tak lepší a šťastnější život.

PROBLÉMOVÉ CHOVÁNÍ: ŠTĚKÁNÍ

Mnoho problémů s chováním u psů – jako je nadměrné štěkání, kousání, ničení majetku, honění lidí a jiné agresivní činnosti – přesahují běžné techniky výcviku. Zde je nejdůležitější celkový přístup k vašemu vztahu a k životnímu prostředí, o kterém jsme psali dříve v této kapitole. Někdy problém může vyřešit i malá změna. Když budete brát psa na noc domů, může přestat štěkat. Ale často je nechtěné chování pouze běžnou psí reakcí na příliš složité prostředí. Dáváte mu nejasné, nebo nechtěné signály? Jsou základní emocionální potřeby zvířete uspokojeny? Problém se pokuste vyřešit při nejbližší možné příležitosti. Jinak se může změnit v časovanou bombu, která může najednou vybuchnout.

Psí štěkání postihuje uši i nervy sousedů a je nejčastější stížností, kterou majitel dostává. Stejně jako ohleduplný člověk nebude zvíře zatěžovat hlasitou hudbou nebo je nebude vystavovat silnému hluku, zvíře by nemělo obtěžovat hlukem lidi. Neustálé štěkání může rozzlobit kohokoliv.

Není-li pes dobře vycvičen, donutit ho, aby přestal štěkat, ať ze strachu nebo agrese, není jednoduché. A ještě těžší je to se stupňující se intenzitou a zaujetím. Pamatujte si, že křik na psa funguje tak, jako byste na něj štěkali zpátky. Můžete ho tak na chvíli zastrašit, ale problém se štěkáním tak nevyřešíte.

Pravděpodobně budete chtít, aby pes štěkal, vstoupí-li někdo na váš pozemek, a aby přestal po ujištění, že všechno je v pořádku. Psi se to naučit mohou, ale musíte začít brzy. Když uslyšíte podezřelé zvuky nebo blíží-li se cizí člověk k domu, můžete psa pochválit, když pro varování dvakrát či třikrát štěkne. Ale musí znát i povel jako “ticho”, aby rozuměl, až mu přikážete přestat štěkat. Chcete-li výsledky, nemůžete čekat, až nastane vhodná situace. Musíte začít s výcvikem tím, že sami budete vytvářet situace, které psovi umožní naučit se povelům “štěkej” a “ticho” při klidných podmínkách, nikoliv při vypjatých situacích,když přichází opravdový návštěvník. Pokud je pes zvyklý, že ho cvičíte, neměl by to být problém. I když už se naučil štěkat skoro pořád, můžete ho to odnaučit něčím lepším, například povelem “najdi si kostičku” nebo “kde máš hračku?” Pouze je-li mu jasné, že vůdcem jste vy, nechá vás zvládnout situaci. Jestliže štěká, protože si myslí, že to po něm chcete, a umí povel “to stačí”, pravděpodobně štěkat přestane, jakmile mu přikážete, aby byl zticha.

JAK ZABRÁNIT KOUSNUTÍ

Pokousání od psa může být velice vážná věc. Každoročně je několik lidí v Americe, zejména dětí, zabito domácími zvířaty nebo psy od sousedů. Lékaři ve Spojených státech amerických každý rok ošetří milion zranění z psího kousnutí od pohmožděnin kotníků po těžká poranění vyžadující šití nebo plastickou operaci. Je pravda, že nejtěžší pokousání pochází od hlídacích nebo toulavých psů, ale většina poranění pochází od psů, které zraněný dobře znal a kteří byli předtím “hodní”. Vaše vlastní dítě by se snadno mohlo stát obětí takového psa, dokonce vašeho vlastního.

Je mnoho příčin, proč jsou psi agresivní. Problémy často ukazují na nedůsledný výcvik nebo příliš nebo příliš emocionální domov. Další faktory, které mohou psa dovést k pokousání jsou: málo pohybu, násilné zacházení, škádlení, nepokárání psa, když vás při hře kouše, časté zavírání, fyzicky nepříjemné pocity spojené se stárnutím nebo zraněním, špatná výživa a minimální kontakt s lidmi v mládí (spíše to platí pro štěňata z útulku). Také chronická encefalitida bývá příčinou mnohých mnohých problémů s chováním, včetně agresivity. Tento stav je způsoben zánětem centrálního nervového systému z reakce na očkovací látku nebo auto-imunní chorobu (viz “Očkování str. 282).

Měli byste svému psu zabránit v ohrožení cizích lidí tím, že ho budete držet uvnitř domu nebo za plotem, jinak byste ho měli mít na vodítku nebo řetězu. Máte-li psa samotného na dvorku s plotem, kterým se může dostat dovnitř dítě, promluvte s rodiči v okolí, aby svým dětem řekli, že jim tam hrozí nebezpečí. (V případě nutnosti na plot umístěte varování.)

Sledujte jemné varovné náznaky problému a neberte je na lehkou váhu. Mnoho lidí chybně popírá, že jejich pes představuje potenciální nebezpečí, protože to považují za urážku psa či sebe samého, nebo nevědí, jak se s tímto problémem vyrovnat. Jejich pes už možná na někoho vrčel nebo ho kousl, ale majitelé se vymlouvají – například tvrdí, že se lekl nebo mu šlápli na ocas. Takové agresivní reakce mají sklon se zhoršovat, nikoliv zlepšovat, zejména u starších jedinců. Neváhejte. Představte si, jak byste se cítili, když problém budete ignorovat a pes pokouše nějaké dítě v obličeji.

Neriskujte. Následující rady by měly nebezpečí pokousání vaším či cizím psem omezit. Musíte je vysvětlit i svým dětem a vždy se jimi řídit.

Nejprve se naučte naše tipy, jak zabránit dráždění psa.

Nerušte psa, pokud jí nebo spí. Je-li otázka vůdcovství mezi vámi a vaším psem jasná, můžete mu klidně sebrat jídlo. Máte-li ovšem pochybnosti, nepokoušejte se o to.

Nenarušujte soukromé teritorium uvázaného psa. Pro jakýkoliv kontakt je lepší jiné, neutrální území, například park.

Nikdy nedrážděte psa máváním jídla nebo hračky nad jeho hlavou. Hravé kousnutí se může snadno vymknout kontrole.

Neobjímejte nebo nedržte své zvíře, když to nechce. Může mít pocit, že se musí bránit (kousat), abyste je pustili.

Naučte své děti, aby se vždy vyhýbaly toulavým psům. Je také nebezpečné hladit cizího psa, který jde se svým majitelem pokud se ho nezeptáte, je-li to bezpečné. Může jít o hlídacího psa vycvičeného k útoku.

Nekřičte na psa a nemávejte kolem něho rukama. To dělají děti, když se bojí nebo jsou nadšené, a mohou tak nechtěně vyprovokovat agresivního psa.

Když už víte, jak nedráždit psa, je také dobré se naučit, jak uklidnit psa, který vás chce ohrozit. Podle řeči těla psa můžete poznat, zda to myslí vážně nebo si chce jen hrát.

Přátelský pes se vyhýbá přímému očnímu kontaktu, dívá se do strany, někdy nastavuje hrdlo a dokonce odhaluje zuby. Uši má sklopené, ocas dole a tělo skrčené. Pokud má hlavu níž než ocas, ale krčí se nebo kolem vás poskakuje, pravděpodobně si jen hraje a nechce vás ohrozit.

Dávejte pozor na znaky potenciálně nebezpečného psa. Má vztyčené a dopředu namířené uši, cení zuby a vrčí a na zátylku a na zádech má naježenou srst. Známky ještě větší hrozby ukazuje, když napřimuje nohy, zvedá přední nohu, močí, vrčí, upřeně vám hledí do očí a pomalu kývá vysoko vztyčeným prohnutým ocasem.

Zvíře, které pokouše ze strachu, může dávat zmatené signály, proto je pozorně sledujte a vyhněte se ohrožení každého psa, který se k vám chová obezřetně. Někteří psi bohužel napadají i bez těchto průvodních znaků. Známí jsou tím zejména šarpej, pitbulteriér a čau čau, kteří mohou ohrozit i nezkušené psovody.

Pokud se na vás pes rozběhne, zůstaňte klidní. Otočte se částečně bokem a promlouvejte na něj klidným hlasem. Hlavu mějte mírně skloněnou a ruce podél těla. Ukážete tak mírumilovné záměry. Neotáčejte obličej přímo na psa ani se mu nedívejte do očí. Neotočte se a neutíkejte pryč, pokud není v dosahu bezpečný úkryt. Psi mají sklon považovat běžícího tvora jako unikající kořist. Někteří veterináři nebo psovodi zmatou zvíře tím, že si začnou pískat nebo na něho přátelsky volají.

Pokud vás pes začne pronásledovat, když jedete na kole, zpomalte a klidným tónem na něho mluvte. Máte-li možnost, z kola sestupte a to v opačnou stranu než je pes. Pomalu pokračujte v chůzi, k psovi se neotáčejte zády.

Jestliže vás chce pokousat, zůstaňte v klidu. Křik by útočníka mohl vydráždit ještě víc. Pokuste se mu k ústům nastavit nějaký předmět (například peněženku, noviny, knihu nebo bundu), aby mohl kousnout do něčeho jiného než do vás. Ránu omyjte vodou a mýdlem. Pro radu zavolejte svému lékaři. Událost okamžitě nahlaste na úřad a pokuste se zvíře identifikovat.

Pokud vidíte bojovat dva psy, vyhněte se jim. Jste-li v bezpečné vzdálenosti nebo za překážkou, nejlépe psy oddělíte, když je postříkáte vodou z hadice.